Popravdě nevím, kdy s tím budu hotov… Motivační emaily posílejte na mishak@mishak.net, jo a spam taky ;)

11 tipů jak na použitelné odkazy

This article is a translation from the english original.

Kdo kdy tvrdil, že podtrhnutí části věty je nejlepším způsobem jak odkázat na informaci? Odkazy tak prostě fungují a skutečnost, že se stále používají nejspíš ukazuje, jak jsou užitečné, ale každý si určitě dokáže představit i jiný způsob odkazování na informace. Prohlížeč by mohl zobrazovat kontextovou nabídku například k procházení weby. Nebo by mohl mít postraní lištu s nahledy relevantních článků a webů. V každém případě, dokud budeme mít odkazy, bude dobré se ujistit, že je vytváříme co možná nejlépe.

  1. Zajistěte dostatek místa ke klepnutí. Znáte A-Z seznamy odkazů? Jsou používány jako navigační prvek na vrchu každé „seznamové“ stránky. Například: „A | B | C | D | …“ atp., kde každé písmeno je odkazem. V tomto případě pak písmena – hlavně „I“ jsou moc malé k pohodlnému kliknutí na odkaz. Používejte nezalomitelnou mezeru kolem každého písmena (... I ...) k zvětšení klikací oblasti, pro lehčí navigaci. Možná se Vám bude hodít tento postup i pro odkazy s čísly (jako „1“) nebo symboly (např.: „#“).
  2. První odkaz by měl být ten nejdůležitější. Jako orientační pravidlo – a mohou zde být vyjímky – první odkaz v příspěvku na blogu nebo článku bude mít nejvíce pozornosti a nejvyžší míru prokliků. Zajistěte aby první odkaz byl ten nejrelevantnější. Když píšete o nové stránce XYZ, tak první odkaz v článku bude patřit XYZ – né nutně hned v první větě, ale prostě první odkaz – a umisťujte odkazy na souvislý materíál během následujících slov. To dovoluje návštěvníkům být dobře vedení.
  3. Vyberte jen důležité odkazy a neodkazujte na všechno. Když píšete článek, filtrujete je často pro své čtenáře. Jeden takový filtr je odkazovat jen na stránky které jsou opravdu relevantní k podpoře vašeho názoru (nebo k ověření pro čtenáře). Odkazovat co druhé slovo nejen snižuje čitelnost ale lidé né vždy vědí, které odkazy stojí za navštívení. (Pozoruhodnou vyjímkou jsou „train links“ které záměrně odkazují například: půl tuctu slov odkazujících na různé weby. Může to být vkusný prvek oznamující například: „plno lidí už toto téma probíralo.“)
  4. Nedělejte z odkazů gadgety. Viděli jste odkazy, které se najetí myši otevírá informační okénko? Například: Snap.com nabízí podobnou službu. Doporučuji je nepoužívat, mohou být zábavné, ale rychle se stanou otravnými pro Vaše čtenáře.

    Surfaři používají odkazy k plno různým účelům; mohou používat pravé tlačítko pro otevření v novém okně, kopírovat (adresu) je pro vlastní článek, kliknout pro rychlý přechod na web (častěji si zapamatujete kde byl odkaz na tu stránku než URL té stránky). Takové informační okénko na druhou stranu pomáhá jen v jednom případě – chtít vědět víc o stránce aniž bychom ji navštívili – v ostatních případech jen předáváme čtenářům břemeno krámů a zpoždení. (Důvtipnější metodou jak říci více o webu na který odkazujeme je použití „title“ vlastnosti odkazu. Jakékoli JavaScriptové odkazy mohou způsobovat problémy s přístupností. Je proto lepší je používat spoře a jen kdy je to opodstatnělé.

  5. Pište skenovatelné odkazy. Možná jste slyšeli od mikroobsahu, jako konceptu Jakoba Nielsena, který je na webová léta celkem starý. Když se odkaz stane mikroobsahem, znamená to že může být chápán i mimo kontext. Tak, omezte odkazy jako „tady“ nebo „klikněte“ a pokuste se, zda je to vůbec možné (a né vždy ano – opět jsou zde vyjímky k většině pravidel) používat takové odkazy, které by být považovány za titulek odkazovaného dokumentu.
  6. Vytvářet odkazy z obsahu, který si budou chtít zkopírovat uživatelé, může být pro ně překážkou. Text jako číslo telefonu, vaši čtenáři/uživatelé si mohou chtít zkopírovat z prohlížeče do schránky a vložit do adresáře nebo jiné aplikace. Je plno příkladů kdy je vytváření odkazů z těchto textů užitečné. Nicméně vytvářením odkazu z něčeho v typických prohlížečích ztežujete kopírovaní textu, nejméně v případech kdy vybíráte text táhnutím myší.

    Například velmi často se snažím v Gmailu zkopírovat jméno odesilatele emailu, ale Gmail mi to nedovolí – protože jméno je odkazem (a taky nepodtrženým, takže Vaši snahu označit text odmění vyskočením okénka, teprve až klepnete na „zobrazit detaily“ budete schopni si pohodlně vybrat a zkopírovat jméno).

  7. Nedávejte skoro do všech odkazů ikonky. Některé nové weby nebo wiki používají speciální ikonku pro odkazy mimo server. To může být teoreticky pěkná vlastnost, ale prakticky jen vyrušuje při čtení textu. Na druhou stranu, někdy používaní ikon (nebo „ASCII ikon“ jako „>>“) může pomoci naznačit, že odkaz vede napříč webem, takže by rozhodnutí mělo být případ od případu.
  8. Pište text odkazu tak, aby obstál i jako „čistý“ text. Je to vlastně více tématem čitelnosti než použitelnosti. Někdy čtou lidé Váš obsah i na místech kde nelze zobrazit odkazovaný obsah. Například: vytisknuli si Váš článek; uložili jej do notebooku a nemají právě přístup k internetu; kliknuli na odkaz ale stránka byla odstraněna, nepřístupná nebo radikálně změněná.

    V těchto případech dobrý odkaz bude obsahovat a) dostatek informací, aby plně nezávisel na odkazovaném zdroji a nebo b) je to tak známá fráze/výraz že odkaz může být ignorován.

    Text odkazu jako „klikněte sem“ vyrušuje při čtení – nikdo by na papír nenapsal „klepněte sem“, ještě může být Váš obsah vytisknut (nebo být prohlížen bez myši například klávesnicí) – a může postrádat fundamentální informaci k pochopení/přeč­tení článku.

  9. Podtrhávejte odkazy, které stojí za kliknutí. Tento tip je zřejmý. Většina odkazů je nejpoužitelnějších, když jsou nejen indikovány barvou ale taky podtržením (mohou se vyskytnou určité vzácné vyjímky).

    Ale obráceně to platí dobře: pokud se zjistíte že vkládáte plno odkazů do vašich článků, které nevypadají vůbec jako odkazy (ale spíše jako normální text), a neočekáváte že na ně budou lidé klikat – Viděl jsem některé populární blogy, které toto dělají, nejspíše k posílení hodnocení jejich archívu na Googlu -, tak je nevkládejte. Může být matoucí „zakopávat“ přes odkazy když je neočekáváte.

    (Taky je nešvárem podtrhávat cokoliv co není odkazem… důležitost se lépe zvýrazňuje velikostí písma nebo použitím jiného pozadí – např. žluté – nebo použitím tučného písma či kurzívy.)

  10. Neočekávejte, že Vaši čtenáři plně pochopí (a ocení), používání speciálních reklamních odkazů zamíchaných s normálním obsahem a odkazy. Viděli jste ty dvojitě podtržené odkazy, které jsou hozené na náhodná slova v samotném článku, a zobrazují reklamu při najetí myši? Mimo porušování „Nedělejte z odkazů gadgety“ shledávám jejich způsob reklamy pochybným hned ze dvou důvodů: zaprvé, Vaši čtenáři nejspíše očekávají, že odkazujete jen to co považujete za relevantní. Automatickým odkazováním ředíte hodnotu Vašich normálních odkazů. A za druhé, tyto odkazy mohou překroutit Váš hlas do bizarních podob, a dodávájí komerční podtón tématům kterým se věnujete.

    Třeba vytváříte myšlenku o politice, ale když použijete slovo „demokracie“ bude odkazem na komerční nabídku, což asi težko bude Vašim cílem jako autora (Viděl jsem tento úkaz předtím na některých blozích a opravdu může znehodnotit myšlenku článku).

  11. Nezamlžujte URL. Jsou určité mechanismy, které pomáhají vlastníkovi webu sledovat odchozí odkazy s kompromisem, že URL budou odkazovány skrze jinou doménu. Také existují služby „zmenšující“ délku odkazu, jako TinyUrl. I přes vyjímky je to špatný způsob odkazování v článcích nebo příspěvcích, protože odstraňuje všechny kontextové informace když se na odkaz podíváte nebo na něj najedete myší. Také může zničit historii (ne)navštívených stránek, možná jste už stránku navštívili (jen jste ji nenávštivili přes variantu TinyURL). Taky zavádí zpoždění při klepnutí na odkaz a potencionálně riskujeme odkaz, co když jednou TinyUrl spadne nebo hůř, co když zavede reklamy při přesměrování?

Článek byl s laskavým svolením Philipp Lenssen přeložen do češtiny. Za pobídku děkuji Jiřímu Burešovi. Pokud se vám zdá překlad krkolomný nebo vás v některých místech bolí hlava, tak neváhejte a napište.

31. října 2007 rubrika Osvěta. jeden čtenář Komentovat