Ála Ukulele Kumula Kojot

Znáte to, přijdete na kolej, vlezete do výtahu zmáčknete tlačítko, vylezete, čekáte, jdete, odemykáte dveře od pokoje a vstoupíte dovnitř. Všechno v pořádku? Pro většinu lidí ano, pro některé peklo a pro mě a pár vyvolených je zbytek dne najednou zábavný lineup namíchaný mistrem na chlast Álou. Měl jsem to štěstí s ním strávit rok studentského kalendáře v jedné místnosti, sledovat jeho příchody, odchody a pády. Také jsem měl možnost podílet se na utváření legend pro rok 2006–2007. Kolikrát jen mě za tu dobu prosil, na loži takřka smrtelném, rumovým hlasem: „Zabij mě, prosím tě zabij mě!“ Jeho slova nebyla naštěstí vyslyšena a tak mohu s klidným srdcem vyprávět co všechno se po tento čas událo.

Prvním překvapením na mne čekalo po otevření dveří. „Ahoj“, řekla mi dívka ležící na posteli když jsem konečně dokončil otevírání dveří, má fantazie hrající si s představami mne a oné dívky zažila další šok. Byl tam on a být tam neměl. Podvědomě sem začal tušit že pro něj žádná pravidla neexistuji. Schválně jsem si zamluvil pokoj, který měl být prázdný. On se ozval správě kolejí 3 dny před nástupem a byl mi přidělen. Po dvou týdnech se ožral a ztratil klíče, po čtvrtém měsíci i peněženku s doklady.

Kolej jsem si nemohl vybrat líp, pět pater pode mnou byly dvě hospody a vedle mě spal alkáč. Usínali jsme kolem druhé ráno za doprovodu večerníčku Simpsnovské trojkombinace. Ale čert nikdy nespí a když opilí lidé rozbíjejí sklo je to vždy o půl třetí. Lidoví pěvci pějí od tří a o půl páté pějí i ptáci. Člověk si na to nějak zvykne. On usnul jak špalek po první polovině dílu za slov „Ten Homer je ale debil!“ Jednou se ozývali alkáči o trochu silněji a snad proto neodolal volání stáda. V trenkách se vypotácel na balkónek ohnul se a zařval. Odpovědí mu bylo jen „Ty hajzle pojď pít!“ – „Nejdu“, debatoval tak dobrou půlhodinu a poté upadl na postel. Párkrát vzdychl a ozvalo se kopání do dveří. Sedl si na postel a čekal. Druhý kop ho usnuvšího probudil a on vstal a otevřel dveře. Blondýna od vedle (fakt kus pěkné baby) začala řvát po jeho dvou extraligových hráčích. Se slovy „za chvíli jsem zpět“ je vytratil ven. Vrátil se po půl hodině „debilové“ a usnul.

Mnohem víc příběhů o tomto jevu jménem Ála známém také pod tvůrčím pseudonymem Plechová játra a jeho souputnících Slabé vůli a Pikalce se dozvíte na jeho novém fanklubu.