6.30

Trochu se mi tu hromadí numerické titulky… Nu což! Tohle jsem napsal sice před pár měsíci ale co, přepsal jsem to teprve dneska. Puf!

6.30 – Vzbudí mě mobil. Nevědomky si přečtu krátkou zprávu a vstanu z postele. Ve skříni mě čeká „binary choice“ – svetr nebo košile? Bunda! Nastrkám věci do kapes, hledám klíč od 0 + ½, strčím ho do kapsy a zapnu ji. Za pět sekund ji otevírám a zamykám dveře. O chvíli později čekám, až se zavřou dveře výtahu. V tuhle dobu cestuji pěti patry sám – nikoho nebaví vstávat v šest ráno. U vrátnice hážu do automatu dvě pětky a párek dvojkorun. Vypadne z něj oplatek v čokoládě a plechovka – jedno studenější než druhé. Vylezu ven a jdu na zastávku. Může být tak asi sedm stupňů nad nulou, většinou je už za deset sedm. Cestou na tramvaj ohřívám plechovku. Slunce rezignovalo na zimní čas ani neprosvítá – bastard.

Všichni mají tupé pohledy a vejraj na cokoli a nikam jinam, vyberu si svůj bod a tupě koukám, snad zapadnu, jsou to jen čtyři zastávky. Šalina letí po novém asfaltu a stojí. Rozpolcená ulice – na jedné straně starší domy a na druhé dva jeřáby. Semafor a pak ještě jeden mě dělí od zastávky dobytčáku. Už se těším, až znovu pojedu rallye autobusem #53. Musím se spokojit s rolí hnoje a řidič – fanatický hráč arkády „Zahněte 90° doprava“ – mi to dá náležitě pocítit.

Na třetí zastávce vystoupím a jdu rovně, vlezu do budovy a krátké období tepla nahradí masivní schody. Třetí patro a dost! Příští týden se podívám do pátého, teď mi ale bude muset stačit. Za pár minut začne hodina matematiky, ovšem diskrétní. Čas otevřít plechovku – musím se ještě pár hodin udržet při smyslech… Dobrou!

Za dvě hodiny začne vonět smažák nebo smažené žampiony… Tady z rána na zdraví většina lidí z vysoka kašle. Hlavní je mít plný břuch a pár hodin spánku. Čas odjet druhou etapu „rallye“ busem a tramvají zpět na koleje. Za pár hodin tu máme programování… A ten Bastard je právě na obloze když jdu spát.